První středoškolský den, týden a měsíc (Trochu pozdě, ale přece ;) )

° Když už jsem se teda dostala na ten ústav, který někteří nazývají gymnázium, tak bych Vám něm mohla něco říci :D Ale já vás varuju… XD

° Můj nový život začal zvukem budíku. Bylo třičtvrtě na sedm, ale já nespala asi tak už hodinu. Sestra se vrtěla ve své posteli a po chvilce na mě začala řvát, ať laskavě vypnu budík, že chce ještě spát. Jindy bych si řekla, že je to ráno, jako každé jiné, ale tohle nebylo. Tohle ráno bylo to „první ráno“, kdy jsem si mohla říct „jsem středoškolačka“. Ti, kteří to zažili, jistě ví, jaký je to zvláštní pocit.

° Když jsem se konečně vyhrabal z postele, přišla ta důležitá otázka…co si mám vít na sebe :D (Rozumějte, já patřím mezi ty holky, co většinou na sebe ráno hodí to první, co jim přijde pod ruku, ale doslova to neberte.) První den bych se třeba mohla snažit nějak zaujmout, ale pak jsem si vzpomněla na základní školu a řekla jsem si, že na oblečení nezáleží. Nakonec volba padla na černé tričko, rifle a černé návleky na ruce prostě klasika :D A potom dva velmi důležité předměty. V první řadě korálek, kterými byl darován v Brně od jednoho významného člověka, druhým předmětem byl zelenočerný náramek a Aduška ví, který ;) Tohle bych měla z krku, pak stačilo se nasnídat, opláchnout se a vzhůru na nepředvídatelnou čtyřletou cestu.

° Cesta tramvají, až trvala jen 9 minut, mi připadala neskutečná. Během ní jsme si promítala všechny zásadní a nezapomenutelné zážitky ze základní školy. Jak tenkrát v první třídě si můj spolužák rozdrápal záda, když sjel po háčcích na ručníky, jak se mi ve čtvrtí třídě podařilo vylít inkoust na koberec, jak jsem v páté třídě poprvé měla při testu tahák, jak v osmé třídě spadla moje spolužačka na našeho tělocvikáře, jak jsem měla radši 9.A víc, než svou vlastní třídu a jak jsem si poslední den v deváté třídě uvědomila, jak moc mi to bude všechno chybět.

° Cestu ke škole už jsem prožila v myšlenkách na své nové spolužáky. Jací asi budou. Od toho zjištění mě dělilo už jen pár minut..pár kroků…pár schodů.

° K naší nové třídě jsem dorazila jako první. Tak jsem tam jen tak stála a pozorovala kolemjdoucí. Ani nechtějte, abych vám popisovala ta individua. Postupně začali přicházet další a další, až nás bylo neskutečně moc :D Pak následovala procházka po škole, seznámení se školním řádem, profesory a tak. A co myslíte? ;) No to víte za celou tu dobu jsem s nikým nepromluvila ni slovo :D

° O druhém dni se rozepíšu jindy ;)

° Zbytek týdne jsme strávili na adaptačním pobytu. Tam se vše rychle rozlouplo a z nás se stal výborný kolektiv. Našla jsem si nové kamarádky a to mi ke spokojenosti zatím stačilo. (Spokojenost ještě zvýšila úžasná hra, jejíž součástí byl pochod potokem :D) Také jsem byla obdařena velmi originální přezdívkou…“Had“…. Já říkala, že je to originální :D (Na důvod se mě radši neptejte)

° Kdybych celkově měla zhodnotit první měsíc…dal mi zabrat, ač byl první, bylo toho opravdu moc a ještě víc. To by jste nechtěli zažít, věřte mi.

° Takže shrnutím....1) mě na té škole úplně zkazili :D 2) jsem se snad v životě takhle neučila a 3) cituji „Člověk musí zažít v lásce i taková zklamání, aby se z toho poučil do budoucna“….Chápete, že ano :D