Jako třeba dnešní cesta ze školy na tramvaj. Prkotina, kterou opakujete každý den a přesto vás překvapí, pobaví nebo naštve. Jak kdy. Ovšem ta dnešní cesta...
Jak jste si možná všimli, celý den prší, prší a prší...kluci by pro to použili (a taky použili :D) jiný výraz. S Tomášem jsme se rozloučili hned před jídelnou, chudáček měl ve škole divadlo a v tuto chvíli tam stále straší :D Takže jsem pokračovala s Kubou a... a... nevzpomenu si na jméno :D Ale je to holka :D Ještě něž jsem odbočili od jídelny si kuba vymanil místo pod jejím deštníkem a snad celou cestu se odtamaď něhnul. Pokud nepočítám tu obrovskou kaluž, kterou jsem si obešla a oni oba dva šli skrkz a Kuba se zapříšáhl, že jakmile ukončí tuhle školu, už nikdy na tahle místa nevkročí...ještě zmínil slovo jako napalm :D
Ještě než jsme se rozloučili jsem přšli na to, co u nás celou cestu vrže. Nebyly to moje boty, ani Její boty, i když ty k tomu neměly daleko, ale byla to Kubova taška na nootebook :D
Ona odjela, Kuba odjel, já odjela.
Teď sedím v knihovně a příjmám Houďovy zprávy z Prahy. A jelikož mám tenhle týden ještě nějaký program, jdu se před klavírem napít k babičce, ať neumřu žízní :)
...a mé oči jsou stále červené... :D
0 komentářů:
Okomentovat