Dneska mě zlákala jedna z dřevěných laviček, které stojí hned po vstupu do školy. Tak tady sedím už půl hodiny a snažím se ze sebe něco vytahat. A musím to stihnout během 15 minut, potom se na hodinu a půl oddám sborovému zpěvu s Adélkou ( :) ) a... a těma ostatníma ...

Dneska jsme se s maminkou přesvědčily o kvalitě našeho zdravotnictví. Můj zánět spojivek je tedy opravdu zánět spojivek. Musela jsem čekat tři hodiny, než jsem se dostala do ordinace, kde mi to doktorka potvrdila a předepsala mi kapky a taky jsem se dozvěděla, že jsem zánět spojivek prodělala už ve 4 letech :D. Během těch tří hodin se nestalo nic zajímavého, jen se jedné babičce v čekárně nelíbilo, že jsem zavřela okno bez toho, aniž bych se zeptala ostatních lidí, jestli ho můžu zavřít... Ale čekací doba v čekárně není na našem zdravotnictví to nejhorší. Ještě před očním jsme byly na kožním, kde jsou trošku starší sestřičky, které se tak trochu neví rady s počítačem. Mamka podle doktorčiného výrazu usoudila, že do konce ordinační doby ty sestřičky asi povraždí a to byla teprve třetí pacient.

Naše školní jídelna se stále překonává. Krevety vypadaly spíše jako zahnuté krabí tyčinky, dnešní porce by nestačila ani pětiletému dítěti. Ovšem třešinkou toho všeho bylo, jak Nikča včera našla ve svém párku kámen ...

Abych ještě zůstala u těch důchodců, po cestě do školy jsem vyslechla rozhovor dvou babiček, který se týkal toho, jak naše mládež zkažená. Že nás zajímají jenom počítače, televize a samé špatné věci. Než jsem vystoupila, stačila jsem se dozvědět, jak to bylo tenkrát za jejich mladých let krásné, jak jezdili na kolech a samé věci, které se v zimě prostě dělat nedají :D

15:05 a už zpíváme :)